Jednoho dne v srpnu 1950 šel President Kim Il Sung navštívit velení fronty Korejské lidové armády (KLA). Když nějaký čas přemýšlel o 4. operaci 1. fáze Vlastenecké osvobozenecké války tak vyšel ze stanu a řekl: "Musím jít do průsmyku Mungjong".
Jeho rozhodnutí překvapilo protijaponské odbojáře. Jeden z nich řekl: "Prosím Tě nechoď. Je to příliš nebezpečné".
Nepřátelská letadla by na něj mohla kdykoliv naletět a škrtiči se mohou pohybovat kolem silnic.
President se lehce usmál a připomněl velícím důstojníkům dny, kdy jako partyzáni bojovali v horách. "Šli bysme kamkoliv bychom chtěli, i kdyby jsme byli v obležení Japonských sil a policie. Teď jsme ve své domovině. Žádný strach a nic nás nemůže donutit se stáhnout. Odpoledne budeme mít operativní schůzku. Musíme se dobře seznámit s místní topografií, než se rozhodneme jak pokračovat v operaci."
Pak šel odhodlaně vpřed. Odbojáři jej potichu následovali, dobře si vědomi povinnosti jej kdekoliv chránit.
Požádal Kang Kona, náčelníka Generálního štábu KLA, aby šel k němu do Jeepu a pak řekl ostatním: "Nemějte obavy, budu potichu".
Jeep letěl jako šíp směrem k průsmyku Mungjong. Po stranách bylo vidět torza nepřátelských tanků a obrněných vozidel.
Jak se díval skrze okno Jeepu, tak si představoval vojáky bojující před ním. "Musíme rychle ukončit válku a stabilizovat život lidu. Je to naše povinnost", řekl President.
Na vrcholu kopce se President seznámil se nepřátelskou situací a dal jasný pokyn ohledně důležitých problémů, jak co nejrychleji zvítězit ve válce.
"Zítra osvobodíme Sangdžu. Vím, že je to Tvůj domov. Podívej se tam, až jej osvobodíme", řekl mu důvěrně President.
Když se díval na mraky na obloze tak si zavzpomínal: "Když jsme bojovali proti Japoncům v horách, tak se nám stýskalo a tak jsem zpívali píseň Nostalgia. Co se týče prokletých Yanks, zatím jsme osvobodili jen polovinu země. Teď vidíme, že se blíží den, kdy vyženeme Yanks z této země a nastolíme plnou nezávislost. Cítím, jako bych teď zpíval Nostalgia". (Yanks = pejorativně Američani)
Potichu začal zpívat píseň Nostalgia, která se rozléhala daleko, nesoucí vroucí vlastenectví vojáků, kteří bojovali na kopci za domovy a srdce všeho lidu této země.
Všechno dělali potichu, ale rozléhalo se to po celém kraji. Džuče je věčné!
čtvrtek 18. července 2013
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat