Tedy, musím se omluvit. Celou dobu tu překládám a přidávám články o Severní Korei, které se točí hlavně kolem postav Kim Il Sunga, Kim Čong Ila, Kim Čong Suk a Kim Čong Una, ale nějak jsem zapomněl představit tyto postavy a vůbec uvést věci do kontextu.
Nuže, krátké pojednání, jehož cílem je, aby člověk neznalý reálií Severní Korei (Korejské lidově demokratické republiky - KLDR) věděl, o čem se to tu vlastně mluví - píše.
Takže nejdříve osoby a obsazení.
Kim Il Sung - v ČR je znám pod ruskou verzi svého jména Kim Ir Sen (v překladu staň se sluncem). Osobně jsem došel k názoru, že komolit cizí jména, zvláště když je dovedeme správně vyslovit, je nesmysl, tudíž já používám jeho pravé jmeno, Ki Il Sung. Narodil se 12.04.1912 v Korei jako Kim Čong Su. V roce 1931 se zapojil do komunistického hnuté (jako člen Čínské komunistické strany) a aktivně se zúčastnil ozbrojeného odporu proti japonským okupantům. Korea byla Japonskem okupována od roku 1910 (do konce války v roce 1945). Během let v odboji se setkal s Kim Čong Suk, která byla jeho první ženou. Měli spolu tři děti, Kim Čong Il byl jediný, který přežil (druhé děti zemřely během nehody v bazénu v roce 1947). Následně se znovu oženil a měl další děti, pravděpodobně i nemanželské). V roce 1940 musel z Korei uprchnout do tehdejšího SSSR (Svaz Sovětských Socialistických Republik), dnešního Ruska, kde se plně seznámil s učením Marxe, Englese a Lenina a dostalo se mu školení v oblasti komunistické propagandy. Po skončení války se vrátil do Korei a byl Sověty dosazen do čela vlády severní části země, kterou Sověti spravovali. Následně založil Korejskou lidovou armádu, která byla vyzbrojena a vycvičena SSSR. Když v roce 1948 jih (okupovaný jednotkami Americké armády) vyhlásil samostatnost jako Korejská Republika, došlo k rozděleni komunistické strany a Kim Il Sung založil Korejskou stranu pracujících, jejíž se stal předsedou. V roce 1950 vyslal armádu do jižní části Korei, aby pomocí síly spojil Koreu opět v jeden stát. Po počátečním úspěchu vyslala OSN vojska (vedena americkou armádou), aby bránila jih Korei. To se jí povedlo a vojska OSN vytlačila KLA až k čínským hranicím. Kim Il Sungovi se podařilo vyjednat si pomoc Číny, která vyslala do Korei tzv. dobrovolnickou armádu v počtu cca. 1 milionu vojáku. Tato vojska byla oficialně nezavislá na Číně, ale Čína je vyzbrojila a vycvičila. I SSSR pomohlo Severní Korei dodávkami zbraní (především MiGy 15) a materiálu a poskytnutím výcviku. Takto posilněná Severní Korea znovu dobyla hlavni město Soul a postupovala jižně. Tam byla zastavené protiofenzivou jednotek OSN a v zasadě došlo k zákopové válce kolem 38 rovnoběžky. V roce 1953 podepsaly všechny strany příměří, které stanovilo právě 38 rovnoběžku jako hranici mezi oběmi státy. Doposavad ale nebyla podepsána mírová smlouva, tudíž technicky je Sever a Jih Korei stále ve válečném stavu. Po skončení války začal Kim Il Sung budovat komunistickou Koreu po vzoru socialistických státu tehdejšího východního bloku. Jednalo se o centrálně řízenou ekonomiku a stát v podstatě jedné strany (i když do teď je v Korei více politických stran, ale jejich vliv na děni v zemi je však minimální, slouží spíš jako zástěrka pro režim). Zatímco po Stalinově smrti většina socialistických zemí odmítla kult osobnosti, Kim Il Sung se nenechal zviklat a pokračoval v nastoupené linii. Pro tyto účely stvořil ideologii Džuče (Džuče - hlavní předmět). Ta v zásadě říká, ze Korea je specifická, Korejci jsou nejlepším národem světa, a ze Korejci by měli byt soběstační. Je to jistá varianta socialistické politiky, která ospravedlňuje kult osobnosti a izolaci země. Džuče bylo prvně vyhlášeno v roce 1955, tedy jen dva roky po smrti J.V. Stalina. Do poloviny 70. let 20. století se situace vyvíjela dobře. Politicky systém jihu byl zkorumpovaný, ekonomika v rozkladu a systém se držel u moci jen díky vydatné pomoci USA. Sever mezi tím prosperoval, díky štědré pomoci spřátelených zemí (především SSSR, ale do dnes v Pjongjangu jezdí české tramvaje a autobusy). Na konci 70. ovšem došlo k pádu, jelikož země orientovaná na těžký průmysl již nebyla schopna zajistit nezbytnosti pro své obyvatele. V té době už Kim Il Sung určil svým pokračovatelem syna Kim Jong Ila. To je v socialismu nezvyklé, jelikož socialismus byl vždy proti jakémukoliv dědění a nástupnictví. Po mnohaleté snaze dostal jeho syn titul Drahý vůdce. Po rozpadu východního bloku na konci 80. let 20. století se země dostala do kompletní izolace a bez dodávek potravin a materiálu (včetně paliva) se hospodářství kompletně rozpadlo. Těsně před tím, než se to stalo, Kim Il Sung zemřel 8.7.1994. Následně byl balzamován a je dnes uložen ve své residenci, která se stalo jeho mauzoleem (dnes má oficiální název Kamsusanský palác slunce). V dnešní době je zcela idealizován a jsou mu přisuzovány nadpřirozené schopnosti. Stejně tak státní propaganda chrlí jeden příběh za druhým, ve kterých je zbožňován až do extrému. Jeho narozeniny jsou v KLDR slaveny jako Dny slunce po dobu tří dní.
Kim Čong Il - narodil 16.2.1941 (podle korejských zdrojů 16.2.1942) na tehdejším SSSR. Podle korejských zdrojů to bylo na hoře Bekdu (korejská obdoba hory Říp) a jeho narození bylo ohlášeno vlaštovkami, dvojitou duhou a vyjitím nové hvězdy. Vystudoval Universitu Kim Il Sunga obor marxismus a vojenská teorie. Následně pracoval v nejrůznějších organizacích, aby se posunul do diplomacie, jako vyslanec v několika zemích. Počátkem 70. let 20. století začala jeho kariéra strmě stoupat. Byl jmenován členem Ústředního výboru Korejské strany pracujících, kde se dostal až na pozici politického výboru Ústředního výboru Strany. Počátkem 80. let již začala jeho příprava na převzetí role Vůdce země, která vyvrcholila převzetím vedeni armády v roce 1991 a následně předsednictvím mocné Národní obranné komise v roce 1993. Po smrti otce musel tvrdě konsolidovat svoji pozici, což se mu povedlo v roce 1998, kdy bylo vyhlášeno, ze funkce Předsedy Národní obranné komise je nejvyšší státni funkce, címž se stal prakticky vládcem Korei. Aby toho dosáhl, vyhlásil politiku Songunu - armáda na prvním místě. Znamenalo to, že armáda má všude přednost a z tohoto titulu byl i velitel armády nejvyssim panem zeme. Ve stejném okamžiku byla změněna Ústava a jeho otec, Kim Il Sung, se stal Věčným Presidentem. Korea je tak jedinou zemí, kde je hlavou státu mrtvý člověk. Kim Čong Il byl jednou oficiálně ženat (měl pět dětí), ale neoficiálně je známo, že měl několik milenek a spekuluje se o tom, že s nimi měl děti. Jeho syn Kim Čong Eun (Un) je pokládán za následníka a již teď dostal titul Brilantní soudruh (mnohdy se o něm mluvi jako o kapitánovi). Takze Velký vůdce a Drahý vůdce mají již i svého Brilantního soudruha. Pokud se opravdu stane následníkem Kim Čong Ila, pak by se jednalo o první komunistickou dynastii v historii.
Kim Čong Il zemřel na infarkt 17.12.2011 a jeho nejmladší syn Kim Čong Un opravdu převzal otěže po svém otci a tak vznikla první komunistická dynastie.
Kim Čong Un - jeho datum narození není známo, předpokládá se, že to bylo roku 1983 nebo 1984. Údajně studoval ve Švýcarsku a stejně jako otec má zálibu v kouření, alkoholu a ženách. Podle oficiálních zpráv i on byl zrozen v nebi. Měl titul místopředseda Ústřední vojenské komise KSP a v současné době má titul Drahý respektovaný Kim Čong Un, Vrchní velitel KLA. Bude zajímavé sledovat, kdy se mu dostane formálního povýšení i v civilní oblasti (předseda KSP apod.).
Kim Čong Un byl dosazen na všechny významné posty země a podobně jako jeho otec, i on nechal uzákonit jeho funkce věčné. Tzn. Kim Čong Il je Věčný Generální tajemník KSP a Kim Čong Un je tajemníkem Prvním.
Kim Čong Suk - matka Kim Čong Ila. Narozena 24.12.1912, zemřela 22.9.1949 při porodu. Během odboje se seznámila s Kim Il Sungem a stala se jeho ženou. Když v sedmdesátých letech bylo potřeba ženské hrdinky, režim použil Kim Čong Suk jako předlohu ideální ženy - odbojářky a dal jí titul proti-japonská hrdinka, pod kterým je teď známa. Od té doby se slaví její narození jako státní svátek a režim jí dává za příklad ideální ženy.
Korejský kalendář - určitě jste si všimli, že Korejská tisková agentura udává roky jako Džuče. Džuče letopočet je spojen s datem narození Kim Il Sunga - tedy rok Džuče 1, je rok 1912. Měsíce a dny následují Gregoriánský kalendář, takže v tomto směru rozdíl není. Kalendář Džuče nezná roky před Džuče (tedy např. rok 1812 není rokem 100 před Džuče). Roky před rokem 1912 jsou udávány podle našeho kalendáře. Ve většině případů jsou roky Džuče vždy uvedeny i s překladem do našeho kalendáře.
