Od založení USA vedla Amerika 110 útočných válek, ale toto bylo poprvé, co se stal velitel divize nezvěstným.
USA prohledali všechna místa, aby zjistil, kde se nachází Dean.
Dokonce poslali výsadkáře, aby jej zachránili.
Hledaly jej USA i Korejská lidová armáda.
Ale nikde se neobjevil.
Tak kde se objevil?
Dean byl zajat Korejskou lidovou armádou poblíž Džinan, Severodžollalská provincie 25. srpna 1950.
Měl na sobě vojenskou uniformu bez čepice a u sebe měl vojenskou mapu, revolver Colt, boty amíků, společnou fotografii se ženou, náramkové hodinky a 2 čerstvé brambory.
Velitel americké divize vedl potupný život, kdy se schovával po 36 dní.
Když byl zajat, tak nikdo tohoto starého amíka nepoznal v roztrhaném oblečení.
Anglicky opakoval "Dean, Dean" a tak ho vojáci Korejské lidové armády, co jej přepravovali měli za poloblázna.
Před válkou se Dean zúčastnil maškarního plesu na svém působišti v Japonsku, kde měl na sobě oblečený šlechtický úbor starých Korejců. Nikdo by si neuměl představit, že za pár měsíců bude mít na sobě otrhané vojenské oblečení.
Dean se přiznal: "Jmenuji se Dean".
Záznam předběžného vyšetření obsahuje:
Vyšetřující soudce: "Z jaké jste jednotky"?
Dean: "Jmenuji se Dean, Generál-major 25. divize Americké armády".
Vyšetřující soudce: "Jste opravdu velitel divize"?
Dean: "Ano, jsem".
Vyšetřující soudce: "Je s podivem, že velitel divize nemá stráže".
Dean: "Moje stráž čítala okolo 20 mužů".
Vyšetřující soudce: "Popište, jak jste byl zajat".
Dean: "Když byl Todžon obklíčen, tak jsem se vydal v autě na jih. Auto se převrátilo po zásahu střelou dělostřelectva Korejské lidové armády. Řidič byl na místě zabit a já upadl do bezvědomí. Po půlhodině jsem přišel k vědomí a zjistil, že poblíž nikdo nebyl.
Převlékl jsem se do řidičova oblečení, přes den jsem se schovával a v noci jsem šel podél cest.
Umíral jsem hladem a když jsem vykopával brambory na poli tak jsem byl spatřen občanem a zajat Lidovou armádou".
Vyšetřující soudce: "Popište obraný plán Tedžonu, který jsem zmapoval".
Dean: "Stáhl jsme se od řeky Kum a dalších obraných bodů a všechny jednotky jsem rozestavil okolo Tedžonu.
Ale najednou došlo k průrazu. Musím ocenit vysoké velitelské schopnosti velitelů Korejské lidové armády. Neměl jsem ponětí, že KLA byla vyzbrojena těžkými zbraněmi. Netušil jsem, že bitva o Tedžon byla organizována Korejci".
Vyšetřující soudce: "Deane, buď si vědom, že Japonští imperialisté se vzdali před Vrchním velitelem Korejské lidové armády a poklekli před ním."
Dean: (neodpověděl, jen svěsil hlavu)
Vyšetřující soudce: "Promluvte o vojácích a vybavení divize".
Dean: "Divize má přibližně 12000 mužů a více jak 500 automobilů".
Vyšetřující soudce: "Zapojil jste se do Druhé světové války"?
Dean: "Zúčastnil jsem se jí jako velitel divize".
Vyšetřující soudce: "Jako velitel divize vítězného národa jste byl poražen Korejskou lidovou armádou, které se zorganizovala teprve před 3 roky. Co tom soudíte"?
Dean: "Myslím, že je přirozené, že slabá armáda je poražena armádou silnější. Nevěděl jsem, že Korejská lidová armáda má tolik schopných velitelů a je vyzbrojena těžkými zbraněmi.
Pokud se bude takto rozvíjet, tak za deset let z ní bude prvotřídní armáda".
Vyšetřující soudce: "Jak se teď cítíte jako válečný zajatec"?
Dean: "Letos je mi 51 let. Myslím, že je to můj druhý šťastný den. Prvním byl den mé svatby a druhým je den mého zajetí."
Vyšetřující soudce: "Proč jste šťastný, že jste byl zajat"?
Dean: "Jelikož jako vězeň jsem naživu".
Vyšetřující soudce: "Máte nějaké přání"?
Dean: (japonsky) "Prosím, nezabíjejte mě ..."
Když přišel Dean na frontu, tak vážil 81kg, ale po měsíci hladu a pochodu vážil 58kg.
Na zadní stranu fotografie, kterou poslal ženě napsal: "William F. Dean, Americký Generál-major, 4. září 1950. Zde vidíš, jak jsem zhubl po té, co jsem byl pronásledován v horách na jih od Tedžonu".
26. prosince 1951 přinesl Rodong Šinmun článek od žurnalistů, včetně zahraničních dopisovatelů po té, co viděli Generál-majora Williama F. Dean, bývalého velitele 24. divize, v zajateckém táboře.
"Když naše strana oznámila Deanovo jméno jako první na seznamu zajatců USA a Velké Británie během rozhovorů o příměří, tak to nepřátelskou stranu konsternovalo. Pořádně to zamíchal v USA. Je to také ta osoba, jejíž existencí USA udržují při životě falešné zvěsti, aby zakryli hladký pokrok rozhovorů a poškodili spravedlivou zajateckou politiku vlády KLDR ..."
Dean trval na okolnost zadržení i před novináři.
"Jednou v noci 24. srpna jsem ušel 20 mil (37km) a jedl přitom syrové fazole a meruňky. Za rozbřesku druhého dne jsem zjistil, že se nemám kde ukrýt, jelikož oblast byla pod kontrolou Korejské lidové armády.
Když jsem ušel asi 450 metrů tak jsem prošel malou vesnicí a potkal mladého Korejce. Bylo tam mnoho lidí opravujících silnice.
Požádal jsem ho, aby mě vzal do Tegue za 1000 dolaru.
Ale on mě ignoroval.
Když jsem dorazil na místo asi 10ri (5km) než jsem dosáhl Džinanu, tak jsem byl zajat a uvězněn několika vojáky KLA a Korejci.
Na ten den nemohu nikdy zapomenout. Bylo to výročí mé svatby".
3. září 1953 známý novinář Burchet udělal interview s Williamem F. Deanem, nejvyšším důstojníkem mezi zajatci v Gesongu. Jeho zpráva říká:
"Řekl mi, že by v říjnu sloužil v armádě již 30 let a chtěl se vrátit k rodině a žit nějakou dobu s vnuky. Dean řekl, že obdržel 318 dopisů, průměrně 3 dopisy za dva dny.
Dean pokračoval a řekl, že dopisy byly povoleny po výměně informací o zajatcích v prosinci 1951 a že mezi prvními napsal Maršálu Kim Il Sungovi".
Mnohokrát řekl, že zaslal děkovný dopis Vrchnímu veliteli Kim Il Sungovi za dobré zacházení s ním.
Velitel "vítězné" divize strávil 3 roky v koncentračním táboře, kde se víc strachoval o svoji rodinu, že o osud svojí divize a války.
Pro ty, kdo si rádi přečtou i druhou verzi příběhu. Džuče je věčné!
Žádné komentáře:
Okomentovat