Jednoho dubnového dne v roce 1961 prováděl President Kim Il Sung inspekci několika jednotek města Šinpo, aby povzbudil pracovníky a občany města v jejich práci.
Toho dne se stavil v samoobsluze.
President byl s až rodičovským zájmem seznámen s kvalitou příloh na pultě a dal jim detailní instrukce jak zlepšit stravování lidu.
Po půl hodině obchod opustil.
Jeden funkcionář se ale rychle vrátil do obchodu.
Řekl prodavačce, že mu President přikázal donést 13. nádobu ve vystavenou na pultě.
Prodavačka nevěděla, co má dělat.
Již dlouho pracovala v tomto obchodě, ale nevěděla, kde se nacházela 13. nádoba a co v ní bylo.
Tak začala popořadě počítat nádoby na pultě.
Byla překvapena když zjistila, že 13. nádoba obsahovala pastu s čili papriček, kterou před několika minutami tak rád viděl President a řekl o ní: "Během proti-japonského odboje jsme my, odbojáři, měli problém s nedostatkem soli. Měli byste vyrábět mnoho věcí a zásobit jimi lid."
Funkcionář a prodavačky nevěděli, jestli měl President opravdu zájem o tuto pastu.
Funkcionář se mohl jen domnívat, jestli President opravdu chtěl tuto pastu z papriček.
Po chvilce se funkcionář vrátil a řekl prodavačce, co President chtěl.
Oba byli pohnuti až k slzám z milující péče Presidenta o lid.
Potom, jeho nejvyšší láska zajistila zářnou budoucnost tohoto obchodu, který zásoboval lid přílohami.
Oni také možná plakali, jelikož tu čili pastu ochutnali. Ale to by pak nebyl ten příběh tak dojemný. Džuče je věčné!
středa 3. července 2013
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat