Dům štěstí

30. listopdu 1981 se vážený soudruh Kim Čong Il zastavil v restauraci Čongrju, den před jejím otevřením.
Než vstoupil do restaurace, tak si prohlédl její budovu, která připomíná loď na vodě.
Dělníci ho nejdříve zavedli do rodinné jídelny. Když totiž studoval plány restaurace tak řekl, že by měla mít oddělenou jídelnu pro rodiny.
Když si prohlédl stoly tak řekl: "Stoly jsem velmi dobré a jsou v korejském stylu".
Když si blíže prohlížel lakované stoly s obrázkem perly, nakláněl se nad ně, ukračoval a díval se na ně z různých úhlů tak náhle řekl, že se zdají příliš vysoké.
Pracovníci tomuto aspektu nevěnovali velkou pozornost, tak zůstali zticha. Kim Čong Il řekl jednomu funkcionáři: "Jdi a posaď se ke stolu, prosím, abych mohl vidět, jestli je velký, nebo ne".
Funkcionář si sedl ke stolu a položil na něj ruce. Pak předstíral, že jí a řekl, že se nezdá být moc velký.
Ostatní funkcionáři, když ho viděli u stolu řekli, že když ho srovnají s jinými stoly, tak se zdá být průměrné výšky.
Drahý Vůdce si pořádně prohlédl stůl ze všech stran a nakonec zavrtěl hlavou.
Pracovníci nevěděli, proč je tak vážný.
Poznamenal, že by nikdo neměl zapomenout, pro koho byla tato místnost určená. Pro rodiny. Celá rodina by měla sedět u stolu. Pokud by byly stoly nepohodlné pro děti, tak byt to mohlo být rodičům líto. Pak navrhl, aby byly stoly vyrobené o trochu menší, pro pohodlí dětí. Pak řekl, aby si představili, že rodiče jsou velcí a děti malé. Pokud by vyhovoval dospělým, tak určitě nebude vyhovovat dětem.
Funkcionářů se hluboce dotklo, jakou až mateřskou lásku prokázal Drahý Vůdce, který se zajímal i nejmenší nepohodlí lidu.
Ani jediná místnost v restauraci Čongruj neunikla jeho vznešenému zájmu a dobrotě.
Když vstoupil do haly na druhém podlaží, tak se zeptal pracovníků, kolik zákazníků může denně restaurace obsloužit a kolik minut bude zákazník potřebovat na snězení jídla.
15 tisíc lidí zde může jíst každý den, 40 minut na každého hosta.
Pracovník, co odpověděl měl obavu, že by Drahý Vůdce mohl říct, že čas byl moc velký.
Po dokončení restaurace se rozvinula vážná debata ohledně provozu. Čas stravování byl jedno z témat - někteří trvali na tom, že je to 30 minut, jiní na tom, že 40 minut je potřeba, aby si lid užil spokojené jídlo.
Po debatě se shodli, že je to 40 minut. To byl jejich nejvyšší odhad.
"40 minut je příliž krátká doba", řekl.
Pracovníci si vyměnili pochybovačné pohledy.
Usmál se na ně a řekl, že pokud by jeden měl vzácného hosta, nebo na ulici potkal přítele, tak by si spolu mohli zajít do restaurace Čongrju. "Myslíte, že by se rozloučili hned jak dojí"? Určitě ne, určitě by si ještě popovídali a strávili spolu nějaký čas. "Já si myslím, že hodina a půl bude stačit". Je důležité, správně provozovat restauraci s tisíci místy k sezení.
Tyto instrukce zasáhly pracovníky, jelikož ti považovali toto místo za obyčejnou restauraci.
Taková byla vřelá láska Drahého Vůdce Kim Čong Ila, který si přál proměnit Restauraci Čongrju v dům štěstí, který by vyhovoval kvetoucí společnosti lidí, vedoucí civilizovaný život, ne v komerční zařízení.

---

Z článku plynou dvě poučení - 1) někdy je lepší, dát dítěti stoličku a sedět u jednoho stolu 2) už konečně víme, kde začala tradice KLDR předstírat, že jedí. Džuče je věčné!