A ta hora dostala do vínku ještě jednu legendu.
V době, kdy Maršál Kim Čong Un navštívil tábor, byli táborníci v horách.
Jako vždy zaneprázdněný Maršál Kim Čong Un se díval po různých místech tábora, jak plánoval jasnější a šťastnější budoucnost pro mladou generaci.
Když si prohlížel části tábora, tak se mu nechtělo odejít.
Hora Mjonhjang říká, co se potom stalo.
Když se Maršál dozvěděl, že táborníci vyrazili do hor, tak dobrotivě řekl:
"Jak moc by bylo dětem líto, kdyby se dozvěděly, že jsme odjeli než se vrátí. Počkejme než se vrátí a můžeme se pak vyfotografovat, než odjedeme."
Pak na děti čekal skoro 30 minut.
Když se vrátily z hor, tak děti s očima plných slz vzhlížely k váženému Maršálovi.
Jak odjížděl potom, co jim dal neskutečné štěstí, děti jej vyprovázely za zpěvu písní "Naše hořící touha" a "Generál a děti".
Maršál se usmíval, jak jim pak mával z auta.
Hora Mjohjang bude o této nádherné scéně toho dne vyprávět na věky.
Když se děti rozloučily s Maršálem a auto jim zmizelo z dohledu, tak pak děti pečlivě posbíraly hlínu s otisky kol Maršálova auta a uchovaly je na svých prsou.
Věříme, že se z těchto dětí stanou ochránci věrni Vůdci a obdivuhodní vědci a sportovci, chlouba národa.
Dá se k tomu něco poznamenat? Jen mě udivuje, že v zemi, kde je vše předem naplánováno do nejmenšího detailu jim uniklo, že během návštěvy sv. Kima budou děti mimo tábor. Džuče je věčné!
Žádné komentáře:
Okomentovat