Před památníkem příkazu Kim Il Sunga, že dny táboření, by měly být pro žáky druhého stupně nezapomenutelné Kim Čong Un poznamenal, že tento příkaz je velmi smysluplný. Pak s hlubokým citem vzpomněl na tradici milující péče Presidenta, který se postaral, aby na krásných místech země byly postaveny dětské tábory.
Řekl, že Vůdce Kim Čong Il při mnoha příležitostech navrhl úkol úspěšně přebudovat dětské tábory a osobně dohlédl na jejich plány až do konce svého života.
Podtrhl potřebu, aby nově postavené tábory, na které bychom mohli být pyšní, byly co nejdříve postavené a tak aby byl bez zaváhání splněn odkaz Kim Čong Ila, který se tolik snažil, aby děti měli lepší tábory.
Prohlédl si různá místa, včetně ložnic, místnosti pro rozbor znalostí o táboření, místnost Dětského svazu, místnost pro kulturní informační službu, místnost pro uchování darů, hudební místnost, jídelnu a dozvěděl se přitom noho o táboření.
Řekl, že postavit tábor podle potřeb éry Songunu je důležitou prací za uskutečnění celoživotní touhy Generalisimů Kim Čong Ila a Kim Il Sunga, kteří učinili vše pro děti, jako milující otcové. Vyzval k postavení nového tábora, ne jeho přetvoření.
Jsou písně "Jsme nejšťastnější na světě" a "Generál jde na frontu a děti do táborů", které děti milují a dodal:
Když slyším tyto písně, tak si okamžitě vzpomenu na milující péči, kterou Generalisima prokázala pro prosperitu. Je potřeba učinit mnoho pro budování prosperujícího národa, ale nesmíme ušetřit ani halíř při budování dětských táborů. Je odhodláním Strany vynikajícím způsobem přestavit nejen tento tábor, ale všechny ostatní tábory, dětské paláce a dětské domy po celé zemi.
Řekl, že jak se budou přestavovat tábory, tak je potřeba, aby ty vystavené na úpatích hor odpovídaly charakteru hor a ty vystaveny u moře charakteru krajiny, k čemuž je potřeba správně vytvořit plány a dodal, že on by je postavil podle standardizovaných plánů.
Poznamenal, že hlavním cílem revoluce, i přes všechny útrapy, je štěstí dětí a je tedy potřeba jim umožnit žít šťastný život, aby nemusely toužit po ničem jiném ve světě.
Pak se setkal s dětmi z různých škol, kteří zde tábořily a vyfotografoval se s nimi.
Bez dětského tábora to nejde. Prostě již od dětství je potřeba si zvykat na možnost, skončit místo v táboře dětském v táboře koncentračním. A co se touhy po okolním světě týče, to vyřeší ostnaté dráty. Džuče je věčné!
PS: Kimové to sekne, je ideálně oblečená na táboření - už stačí jen prut a vuřt :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat