Pjongjang, 22. prosince (KCNA) -- Náměstí Věže založení Strany, která směřuje k soše Presidenta Kim Il Sunga stojícího na hoře Mansu je také zaplněna lidmi, kteří jsou ochromený nezměrnou bolestí za ztrátu Otce národa.
Naříkající hořce vzlikají a volají Vůdce Kim Čong Ila zalíkajícím se hlasem.
Dívají se na portrét usmívajícího se Kim Čong Ila a pak na sochu Presidenta Kim Il Sunga a dupou přitom nohami v hořkém zármutku za Vůdcovou smrtí.
Zalíkají se bědováním po tři dnu a mnoho lidí nebylo schopno hovořit, jen hořce plakat.
Kim Čong Il vedl energeticky poslední útok tohoto roku za zlepšením životní úrovně lidu.
Byl by potěšen, kdyby viděl, jak se zvětšuje bohatství lidu. Ale kdo by si uměl představit, že naposledy vydechne ve vlaku na cestě za inspekcemi, aby přinesl jim (lidem) přinesl štěstí. Mohl by kdokoliv uvěřit? Jak bědováníhodné by to bylo! Je opravdu nemožné pro srdce všech Korejsců přinést ho zpátky?
Všechen lid považoval Kim Čong Ila za svého otce a svěřil mu svou duši a budoucnost.
Byl vskutku sluncem Korejského národa a dražším než jejich život.
Ale kvůli tomuto slunci by nemohli přijít ještě blíže k záři prosperujícího národa a překonat nepředstavitelné zkoušky a těžkosti po 17 let od smrti Presidenta Kim Il Sunga.
Ale pro tento cíl by mohli jen těžko více překonat těžkosti a žít a bojovat plni důvěry v budoucnost, víru a optimismus.
Bědování všech vojáků a lidu volající ho v hlubokém smutku může být slyšet po celé zemi. Země a nebe národa hořce pláče.
Také mám oči uplakané, mluvit nemůžu, ještě že můžu psát. Džuče je věčné!
pátek 23. prosince 2011
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat