V brzkem sprnu Juche 36 (1947) se protijaponska hrdinka Kim Jong Suk doslechla, ze deti revolucnich mucedniku prijely do Pyongyangu a spolu s Presidentem Kim Ir Senem se vydala je privitat.
Toho dne se mimoradne nadchla a rekla, ze se musi setkat s temito opustenymi detmi.
Kdyz auto, ktere vezlo hrdinku a Presidenta, dorazilo na misto, kde si deti hraly, deti se rozbehly k autu a hlasite je zdravily volanim "at zije Kim Ir Sen".
Ale par kroku pred Presidentem se zastavily a zdrahaly se jit dal.
Jejich neuteseny vyraz - bundy bez ramen, kalhoty s deravymi koleny a oslapane boty ze sena, to vse jim nedovolilo jit blize.
Hrdince jich bylo lito, pro jejich potrhane obleceni, a tak je objala a rekla, ze Generalovi nevadi, ze jsou obleceni v hadrech, a ze neni jejich chybou, ze jsou spatne oblecene a hladove.
Pak je postrcila smerem ke Generalovi.
Az po te skocily deti na jeho ramena a propukly v plac.
President, General Kim Ir Sen nas ma rad takove jake jsme. Nevadi mu, ze mame hlad a nejsme dobre obleceni, i tak mu muzeme skocit kolem krku a zaplakat si. Tak se projevuje otcovska laska naseho Generalisima. On je Juche. Juche je vecne!
http://www.kcna.co.jp/item/2009/200912/news16/20091216-12ee.html
čtvrtek 17. prosince 2009
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat