Upřímnost pro resustitované vojáky

Před nějakým časem se 8 vojáků dostalo do spárů smrti během nečekané nehody.

Občané města Nampo je zcela vyléčili za měně jak 40 dní.

Toto je příběh o tomto činu.

Jednoho večera zdravotničtí zaměstnanci Lidové nemocnice města Nampo se chystali odejít po té, co dokončili svoji práci. Nečekaně na pozemek nemocnice vjelo několik aut se zapnutými sirénami. Kim Man Su, zástupci ředitele nemocnice a doktoři a sestry první pomoci a zaměstnanci resuscitačního oddělení běželi k sanitkám.

Pacienty bylo 8 vojáků ve velmi vážném stavu, 5 z nich v bezvědomí a 3 v ohrožení. Kim Man Su a další doktoři zjistili, že mají zlomené kosti a prasklá střeva. Měli obavy z oživování pacientů.


Když přijali urgentní opatření, objevil se tam velitel jednotky a chtěl, aby byli převezeni do vojenské nemocnice. S tím Kim Man Su nesouhlasil a řekl, že není dobré je převážet, když jsou na seznamu ohrožení.

Vedoucí funkcionář městské Stranické organizace dorazil a zeptal se doktorů: "Můžete vojáky přivézt k životu do Dne vítězství"?

Všichni se podívali na kalendář, na datum 27. července.

Nebyli si jistě, jestli by mohli přivézt pacienty k životu před Dnem vítězství, což bylo za méně než dva měsíce.

Kim Man Su zvedl hlavu a rezolutně odpověděl: "Bez zaváhání je přivedeme k životu a pošleme je na jejich pozice".

Zaměstnanci jednotky intenzivní péče se snažili každou minutu a každou sekundu. Uběhlo 96 hodin a poslední voják otevřel oči. Doktoři a sestry jej obklopili a zaplakali štěstím.

Kim Hje Jong, doktor ve službě, držel pevně vojákovu ruku a zašeptal: "Jsme pro tebe cizinci. Ale už 4 dny tě hlídáme. Mnohokrát děkuji, že jsi otevřel oči."

Zástupce ředitele vytyčil geniální plán, aby se provedla mikro operace. Byly 4 hodiny ráno. Chirurgové se okamžitě připravili pro cvičnou operaci.

Úspěšně provedli 10 kol operace ke spojení zlomených kostí a resuscitace střev. Operace byla provázena láskou a upřímností občanu k obnově jejich zdraví, aby mohli stát na svých pozicích.

nekonečný zástup občanů navštívil vojáky. Někteří jim zazpívali, někteří donesli rané jahody a rajčata.

Příběhy o upřímnosti občanů, kteří zasvětili vojákům tisíce hodin, jsou dojemnější, než lze popsat.

To je proč se 8 vojáků uzdravilo, vrátilo se na své pozice a znovu obléklo uniformy.

---

Teď již vím, že až mi bude nejhůř, tak musím jíst hodně rajčat a jahod a bude mi hned lépe. A když mi k tomu někdo zazpívá, tak přežiju cokoliv. Džuče je věčné!