Jeho trvání na návštěvě

Na cestě do oblasti hory Bekdu ze schůze z Nanhutou (vojenská konferecne Korejské lidové revoluční armády v únoru 1936) se rozhodl velitel Kim Il Sung zastavit v tajném táboře v pralese Mihužšen.

Setkal se tam s vojáky 1. regimentu 1. divize a zeptal se jich na cestu.

"Generále, tam nemůžeš jít!" zvolal jeden z nich. "Celá ta oblast je zamořena tyfem".

Další dodal "Nikdo neví, kolik lidí je tam nakaženo a zemřelo". "Nemůžeš tam jít, nemůžeme to riskovat".

V minulosti partizáni přišli o mnoho mužů kvůli této chorobě.

"Tyfus je lidská nemoc," řekl Velitel "takže jí člověk porazí. Člověk přežije epidemii, ne naopak".

"To je nemožné" protestvali vojáci. "Nemoc nakazila silné i slabé. I velitel Čoí Hjon, silný muž, už je po týdny nemocný".

"I tento železný bojovník?" řekl překvapeně Velitel. "To tam musím jít za každou cenu!".

Trval na tom.

Muži věděli, že mu to nerozmluví, tak ho pustili dále, ale ne mezi nakažené.

Velitel dorazil do tábora a hned se vydal do budovy, kde bylo ubytováno 50 nakažených.

"Nevstupuj veliteli, prosím Tě!" volal jeden z nich a šel ke dveřím. Byl to Čoí Hjon, který byl už jen kost a kůže.

Kim Il Sung vstoupil a vzal jeho ruce do svých. Čoí Hjonovi oči byly zalité slzami a ostatní také plakali.

Později se tento muž uzdravil za podpory vřelé lásky Kim Il Sunga, který neváhal překročit práh smrti, jen aby pomohl svému příteli.