Nečekaný požár vypukl v Domě kultury kraje Sakžu odpoledne 17.ledna.
Jakmile se novina rozšířila, tak mnoho lidí přiběhlo na místo požáru.
Portréty Presidenta Kim Il Sunga a Vůdce Kim Čong Ila a hlavní heslo Strany se dostaly do bezpečí.
Mezitím plameny zesílily.
V tom čase bylo vidět dva muže, jak se plazí ven.
Byli to Ko Jong Čol, funkcionář oddělení propagandy Krajské stranické komise a Pak Jun Čol bezpečnostní pracovník Kanceláře bezpečnosti kraje.
Byli odesláni do nemocnice. Po chvíli příšli k vědomí a řekli, že v budově Domu kultůry zůstali další lidé.
Řekli, kdo byli ti lidé a znovu upadli do bezvědomí.
Ti 4 muži byli Čoí Jong Čan a Kim Kjong Il, funkcionáři Krajského oddělení propagandy Stran, Jun Tong Ho, místopředseda krajského výboru Ligy mládeže a Pek Kuang Hjok, bezpečnostní pracovník Bezpečnostní stanice kraje.
Mohli přežít, kdyby chtěli. Ale proč zůstali v plamenech až do konce?
Ko a Pak byli toho svědky.
Když odnesli portréty Generalisim Kim Il Sunga a Kim Čong Ila a hlavní heslo Strany bezpečně mimo oheň, Ko Jong Čol uslyšeli tiché hlasy. Našli postavy mužů před pódiem za plameny.
Ko se k nim rozběhl a Pak jej následoval.
Ohnivé plameny padaly jako kroupy. Ko se zastavil a uviděl 3 muže držící žebřík a muže, který na něj lezl.
"Je tam pořád heslo Strany!", volali jednotně ti tři muži. Ko a Pak se k nim přidali.
Neustále na ně ze stropu padaly kousky ohně a kouř je dusil. Ale i tak sundali heslo Strany.
Normálně by si ani 6 mužů netrouflo heslo sundat, jelikož bylo velké a těžké. Sundali jej nadlidskou silou. V tom okamžiku jim spadl strop na hlavu.
Čoí Jong Čan, Kim Kjong Il, Jun Tong Ho, Pek Kuang Hjok ani po smrti nemohli nezůstat celí.
Všem jim bylo kolem třicítky. Měli rodiče, ženy a děti.
Všichni toho dne zemřeli. Ale ten den hovoří o jejich smysluplném životě a nádherné budoucnosti.
No nevím, jakou má mrtvola budoucnost, ale budiž jim přána. Džuče je věčné!
Žádné komentáře:
Okomentovat