Maršál Kim Čong Un jej pohladil po tváři ve svém náručí.
Když se stavil v dětském domově toho dne, tak mu trojačata zazpívala.
Po písníčce se dvě děti, Pak Pék Ho a Čoí Či Hje, začaly prát. Již před tím často praly. Sestrám to bylo trapné a tak je snažili uklidnit, ale jejich boj byl o to větší. Čoího křik lezl na nervy Pangovi a poprali se.
Maršál si je s úsměvem prohlédl a vzal si Panga na klín.
Tím jejich boj ustal. A tím se stali hrdiny fotografie, které jim děti po celé zemi závidí.
To je správný výchovný přístup. Poperou se a jsou vyfoceni a ještě jim děti závidí. Džuče je věčné!
PS - stále jsem na dovolené ...
Žádné komentáře:
Okomentovat