Jednoho dne v květnu Juche 61 (1972), náhodou uviděl President Kim Il Sung několik dětí, jak mávají směrem k jeho autu, ve kterém se vracel z inspekce Pyongyangske ovecne farmy.
Jejich tváře a oblečení bylo celé od bláta.
Jak se díval z okna auta, měl vážný výraz ve tváři a řekl svému poradci, že z oblečení dětí se utrhly knoflíky, a že jedno dítě dokonce mělo oblečení zcela bez knoflíků.
Řekl, že o knoflíky patrně přišly, když si spolu hrály, a že dvě nebo tři sady oblečení asi nebudou mladým hochům stačit, takže jejich rodiny budou mít těžkosti sehnat jim oblečení.
Jak viděl jejich oblečení bez knoflíků pomyslel na úděl a útrapy jejich matek.
Po několika dnech President zorganizoval schůzi Politického výboru Ústředního výboru Korejské strany pracujících a nechal jej přijmout usnesení, ve kterém se snižují ceny dětského oblečení a obuvy.
President správně reagoval na to, že viděl pár děti v roztrhaném oblečení. Snížení ceny oblečení bylo nejlepší řešení nastalé situace. Zlé jazyky by namítly, že snižování ceny něčeho, co se nedá koupit je zbytečné, ale my ostatní víme, že politika je především o postojích. A postoj Presidenta byl správný. Juche je věcné!
http://www.kcna.co.jp/item/2010/201010/news18/20101018-11ee.html
středa 20. října 2010
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat