Jednoho zářijového dne Juche 51 (1962) si President Kim Il Sung vyjel na prohlídku Pyongyangu.
Když jeho auto dorazilo poblíž Pyongyangskeho nádraží, prohlížel si President nápisy na obchodech v nákupních domech a všiml si, že jeden obchod už tam není.
Jednalo se o menší obchod s denními potřebami.
Zeptal se jednoho představitele, proč byl obchod odstraněn.
Představitel neměl tušení, takže neodpověděl. President mu řekl že představitelé zodpovědní za ekonomický život obyvatel by měli vědět o obchodech ve městě a požádal ho, aby zjistil, proč obchod zmizel, a aby přijal příslušná opatření.
Představitel zjistil, že místo obchodu tam teď byly kanceláře jednoho orgánu.
Když to řekl Presidentovi, ten mu odpověděl, že daný orgán by mohl přestěhovat svoje kanceláře, nebo odložit svoji práci, ale obchod je velmi důležitý pro ty, co žijí poblíž.
Proto se tento obchod znovu otevřel.
Ponaučení je, že orgány se dají stěhovat, ale obchod nakonec vždycky zůstane obchodem. Popravdě si myslím, že rozdíl mezi obchodem a kanceláří v KLDR není značný - oboje je jen souborem prázdných stolů. Ale Juche je věčné!
http://www.kcna.co.jp/item/2010/201009/news27/20100927-12ee.html
úterý 28. září 2010
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat