Z deníčku

Toto je deníček jednoho dítěte. A následuje několik zápisků z něho.

Puška

1. června 2012, pátek, jasno.

Dnes je 1. června, mezinárodní den dětí.
Barevné vlajky vlají ve větru a bubnování a volání trumpet otřásá hřištěm.
S radostí jsem si zahrála hru na sbírání hraček.
V řadě vysely rudé balóny, sloni, králící, meče, pušky a další věci.
Co by bylo lepší, králík, medvěd nebo ...
Vybrala jsem si pušku s vědomím statečných vojáků Korejské lidové armády pod vedením Váženého Maršála Kim Čong Una.
Běžela jsem zpátky během vojáků KLA.
Můj otec mě pochválil a řekl, že se stanu opravdovým hrdinským vojákem.

Kaki naplněné láskou

25. září 2012, úterý, jasno

Když jsme byli ve třídě, tak něco náhle zatroubilo.
"Kaki!"
"Strýčci z lidové armády přivezli kaki!"
Tyto kaki nabídli vojáci lidové armády váženému Maršálu Kim Čong Unovi. Ale on je poslal nám, dětem ve školkách a jeslích města Nampo.
Od teď je budu sklízet jako ženy pobřežního dělostřelectva, které čekají na velkého Generalisima Kim Čong Ila, který jim slíbil, že se vrátí, až uzrají kaki.
Jsem si jista, že naši školku navštíví Maršál Kim Čong Un jak dozrají kaki.
Chtěla bych, aby kaki uzrály dříve, jelikož se mi stýská po Maršálovi.

Toto jsou zápisky z deníku Kim Kjong Hjanga, která byla ve školce když jí bylo 5.

Narodila se do rodiny obyčejného funkcionáře, ale naučila se k údivu všech psát když jí byly 3 roky.

Získala zvláštní cenu na 5. soutěži školek za svůj vyjímečný talent v roce 2012.

S hrdostí si psala deníček "Budu mít samé jedničky" a pak jej nabídla Maršálovi Kim Čong Unovi

V dubnu nastoupila do základní školy jako součást 12 letého povinného vzdělání. Teď tvrdě studuje, aby se jí splnil její sen stát se spisovatelkou.

---

Pamatuji, že když jsem byl dítě, psal jsem podobné blbosti. Džuče je věčné!